Jenom tak

TÝDEN.CZ

26. 4. 2018
Rubrika: O hudbě

Antikomunista tělem i duší

Autor: Jiří K. Růžička

03.03.2009 15:30

Bratříčku, zavírej vrátka – kdo by tuhle Krylovu písničku neznal. Marné byly všechny zákazy, všechny represe, zpíval si ji celý národ. Mladí i staří, u táboráku, doma na mejdanu, prostě všude. Úplně všude. Nezpíval se ale jenom bratříček, „frčely“ také Salome, Anděl, Nevidomá dívka, Morituri te salutant, Píseň neznámého vojína, Veličenstvo kat, či Král a klaun.

Nejen písničky ale připomínaly Kryla v jeho domovině. Po emigraci se usadil v Mnichově, podle něj Mníšku pod Alpou. Studoval dějiny umění a filozofii, ale i přesto jsme slýchali jeho hlas ze Svobodné Evropy. I tam podle Lídy Rakušanové dostávali prý nadřízení ujímání z nesmlouvavé obraznosti jeho metafor, kdy v geniální zkratce dovedl podat břitký komentář.

Po návratu po roce 1989 vyvolával svými názory dosti často pozdvižení. Okamžitě se vytasil s varováním a skepsí. Na první improvizované tiskovce v přeplněném klubu Mladé fronty, kam 30. listopadu dorazil rovnou z letiště, na otázku, co dál dělat, odpověděl takto: "Za prvé si nenechat ukrást revoluci..." V tehdejší všeobecné euforii to neznělo nejlíp. Zapomnělo se, že Kryl měl vždycky slušnou intuici pesimistického proroka.

Ještě před návratem do Prahy se začátkem listopadu 1989 setkal na slavném festivalu ve Wroclavi s českými písničkáři a v euforii tam vykřikl: "Tak za měsíc v Praze." A netrvalo to ani tak dlouho. Jedno z jeho prvních vystoupení se pak odehrálo na balkoně Melantrichu, kam ho pozval Václav Havel. Na Havlovo přání tam Kryl zazpíval hymnu - společně s Karlem Gottem. Tehdy na to sice přistoupil, ale nikdy to Havlovi neodpustil, ačkoliv ten si zmíněný duet později chválil jako symbol "obecného srozumění, snad i odpuštění".

Kryl Havlovo gesto naopak považoval za znamení, že věci se ubírají cestou, která se mu nelíbí a znepokojuje ho. Začal o tom tvrdě a leckdy nevybíravě mluvit, na koncertech i mimo ně. Opět se projevil jako značně pesimistický, ale talentovaný vizionář. "Obávám se nesvornosti," řekl počátkem roku 1990 časopisu Signál. "Bojím se neschopnosti kompromisu jedné strany s druhou, neschopnosti koalice, která je základem demokracie..."

Přesto ještě počátkem roku 1994 plánoval, že dubnové padesátiny oslaví v Čechách. Nedožil se jich. Ráno 3. března v Mnichově zemřel. S oblibou se vypráví, že v tu chvíli se na fasádě Divadla na Vinohradech ulomilo křídlo kamenného anděla.

Stejně jako byl neklidný Krylův život, neklidný byl i jeho pohřeb. Krylovi přátelé a fandové zjitřeně reagovali na to, co kdo tam řekl a kdo přišel, či nepřišel. Osobnost nepřehlédnutelného písničkáře nakonec nejmoudřeji shrnul Pavel Tigrid: "Nejsem si jist, jestli jsme tě všichni dosti pochopili. Život šel ... a my jsme šli každý svou cestou.“



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.52

Diskuze

Jiří K. Růžička

... a stejně je na světě hezky...
foto jirik.jpg
Oblíbenost autora: 8.42

O autorovi

Narodil se v roce 1954, vyrůstal pod Králickým Sněžníkem. Po dokončení obchodní akademie v Chocni se dvakrát marně pokoušel dostat na VŠ. Jako jeden z prvních DJ‘s nutil ve východních Čechách nic netušícím obětem rythm‘ n‘ blues, funky, soul či blues. Po několikaletém působení u Geologického průzkumu, dojení krav, pinglování a kuchaření si po listopadu 89 řekl „dosť bolo zbíječek, lopat a vařeček“ a dosavadní psaní veskrze do šuplíku nahradil vedením redakce okresního plátku. O tři roky později se vnutil do celostátních médií. Prošel mj. Hospodářskými či Lidovými novinami, MF DNES, Týdnem nebo Českou televizí. Spolupracoval s týdeníkem Profit, zdravotnickými médii. Trvalé následky na autorovi ovšem zanechalo několikaleté působení v tiskových agenturách ČTA/ČTI a poté ČIA. V roce 2004 jej okouzlily britské ostrovy. Ještě víc než kosmopolitní Londýn se hlubokou stopou do jeho mysli vrylo Skotsko, kde žijí jeho tři synové. V současné době žije střídavě ve Skotsku a pod Králickým Sněžníkem.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30